MDR1

Vermectinová senzitivita (MDR1 genetický defekt)

 

Avermectiny je skupina přírodních produktů s antiparazitárním účinkem. Ivermectin, hlavní zástupce ze skupiny avermectinů, je intenzivně užívaným lékem ve veterinární medicíně k léčbě parazitárních onemocnění vyvolaných nematodami a arthropodami. Přestože je ivermectin považován za bezpečnou látku pro domácí zvířata, v 80. letech 20.stol. byly zaznamenány případy s manifestací neurologických poruch po léčbě ivermectinem. Neurologické symptomy zahrnují mydriázu, tremor, ataxii a anorexii. Tyto symptomy se obvykle manifestují v dávce až 200krát nižší nutné k vyvolání stejných příznaků u zdravých jedinců. Mezi neurologické příznaky vyvolané ivermectinem u citlivých psů řadíme také hypersalivaci, slepotu, respirační insuficienci až mozkovou smrt.

 

Predisponovaná plemena

Kolie (dlouhosrstá, krátkosrstá, Border kolie), Shetlandský ovčák, Australský ovčák, Anglický ovčák, McNab, Staroanglický ovčák, Bobtail, Vipet, Silken Windhound, Bílý ovčák, Německý ovčák

 

Mutace a dědičnost

MDR1-transportér je součástí hematoencefalické bariéry (HEB) a zabraňuje tak pronikání látek různých terapeutických skupin do mozku. Ivermectin senzitivní psi jsou nositeli mutace typu delece 4bp genu pro MDR-1, která vede k posunu čtecího rámce a tím ke vzniku několika stop kodonů. Stop kodony předčasně ukončí syntézu MDR1-transportéru. Homozygotní jedinci díky nefunkčnímu MDR1-přenašeči vykazují ivermectin senzitivní fenotyp. Ten se projevuje zvýšenou schopností absorpce ivermectinu a jiných substrátů, jako např. digoxin, vinkristin, doxorubicin, cyklosporin A, grepafloxacin, dexametazon a loperamid.

Tabulka uvádí 3 třídy látek: Třída A – skupina látek s prokázaným průnikem přes HEB u zvířat s defektním přenašečem. Třída B – skupina látek s variabilním účinkem na organizmus a měla by být podána jen pod dohledem veterináře. Třída C – skupina látek, která může být podána u jedinců s defektním přenašečem bez rizika.

 

Třída A

Nepodávat u psů s defektním přenašečem

Ivermectin (Diapec®, Ecomectin®, Equimax®, Eqvalan®, Ivomec®, Noromectin®, Paramectin®, Qualimec®, Sumex®, Virbamec®) Doramectin (Dectomax®) Moxidectin (Cydectin®, Equest®) Loperamid (Imodium®)

 

Třída B

Variabilní účinek; podávat pouze pod dohledem veterináře

Cytostatika (Vinblastine, Doxorubicine, Paclitaxel, Docetaxel, Metotrexát, Vincristin) Imunosupresiva (Cyclosporin A) Glykosidy (Digoxin, Methyldigoxin) Opioidy (Morfium) Antiarytmika (Verapamil, Diltiazem, Chinidin) Antiemetika (Ondansetron, Domperidon) Antibiotika (Sparfloxacin, Grepafloxacin) Antihistaminika (Ebastin) Glukokortikoidy (Dexamethason)

 

Třída C

Může být podán v normální dávce a indikacích

Stronghold®, Advocate® and Milbemax®

MDR1 genetický defekt je autozomálně recesivní poruchou. Heterozygotní zvířata (přenašeči) vedou normální život bez známek ivermectinové senzitivity, nicméně jsou schopni přenášet mutovaný gen na své potomstvo a zajistit tak jeho šíření v populaci. Proto je důležité tyto přenašeče vypátrat před jejich rozmnožováním.

 

Mutace a dědičnost

MDR1 genetický defekt může být detekován pomocí metod molekulární biologie. Genetické testování je zajištěno širokou škálou laboratorních metod, a proto jsou výsledky velmi spolehlivé. DNA testování lze provádět v jakémkoli věku zvířete. Test je schopen identifikovat jak postižené jedince, tak přenašeče. Mutovaný gen lze zjistit přímou metodou a tím označit postižené jedince. Genetické testování poskytuje vynikající možnost v detekci ivermectin senzitivních jedinců a tedy v předcházení komplikací spojené s léčbou ivermectinem u těchto zvířat.