MŮJ ŽIVOT TRVÁ DESET PATNÁCT LET...

Můj život trvá deset patnáct let.

Každé odloučení od tebe pro mne znamená utrpení.

Pomysli na to, než si mne opatříš.

Dej mi čas porozumět, co ode mne vyžaduješ.

Pěstuj si důvěru ve mne - tou důvěrou já žiju....

Neplísni mne nikdy dlouho a nezavírej mne za trest.

Ty máš svou práci, svou zábavu a své přátele - já mám jen Tebe....

Hodně na mne mluv. Tvým slovům já nerozumím, zato však hlasu,kterým ke mně promlouváš.
Věz, že nezapomenu nikdy, jak je se mnou jednáno....
Pomysli, než-li mne udeříš, že mé čelisti mohou snadno rozdrtit kosti Tvé ruky, ale já toho nikdy nevyužiji....
Postarej se o mne, když zestárnu - i ty budeš jednou starý.

Buď se mnou v každé těžké chvíli a nikdy neřekni: "Nemůžu to vidět!"

nebo "Ať se to stane v mé nepřítomnosti" - s tebou je pro mne všechno lehčí...
A až budu umírat, buď se mnou a mluv na mne svým hlasem.

Ten byl pro mne všechno, stejně jako ty, kterého jsem nadevšechno miloval.

Řekni mi, že mne máš rád, ať můžu odejít a vědět, že jsem Tě dobře chránil,

jak jsem si kdy přál....